Povidka..... :Đ 1

24. října 2007 v 22:08 | Ja
Desiré byla jiná než ostatní. Nudil ji dnešní svět. Program typu ráno:škola odpoledne:počítač ji nijak nezaujímal. Nejradši běhala venku. Strašně toužila prožít aspoň jedno z těch dobrodružství, o kterých čteme v knížkách. Jenomže všichni seděli jen u compu a "Ven?? Ani náhodou to si radši zahraju The Sims2," odpovídali všichni kterejch se zeptala. Tak pobíhala venku sama. Sama seděla na louce a pozorovala šneka jak leze, sama poslouchala jak zpívaj ptáci na stromech, úplně sama. Ostatní ji měli za idiota.
Jednou se tedy rozhodla, že zkusí den jako ostatní. Třeba na tom opravdu něco je, říkala si když hledala čuflík na zapnutí počítače. Nakonec ji poradila její pěti letá sestřička. Ukázala ji jak pohybovat kurzorem atd. Pak ji našla ňáký intenetový hry a odešla. Deciré u toho vydržela 10 minut. Pak chtěla vypnout počítač, ale nevěděla kde. Nakonec se jí to podařilo (vytáhnutím ze zásuky).
Druhý den k nim přišla nová holka. Naprostá katastrofa. Piercing v nose i puse, vlasy trojbarevný, každej nehet nalakovanej na jinou barvu. Nikde jinde než u Desiré nebylo místo tak si sedla k ní. "Máš ráda zviřata?" zeptala Ester Desiré. Ta otázka ji úplně vyrazila dech. "Co?" zakuckala se. "Aha, tak ty seš jeden z těch typů co proseděj celý odpoledne u počitače, co?" řekla zklamaně Ester. "Ne, to vůbec ne!" "Hej, vy dvě!" rozkřikla se učitelka, "ano, Ester si sice nová, ale to neznamená, že celý hodiny prokecaš..."
Mezitím co učitelka vysvětlovala ňákou zhovadilosti, Desiré nedočkavě naslouchala, kdy se ozve CRR a vysvětlí Ester to nedopatření.
Přece jenom se dočkala. To CRR bylo jakpohlazení jarním vánkem. "Ester počkej! Musím ti to vysvětlit. Ty... ty si snad anděl ďábla či co," křičela Desiré na Ester. "E?" odpověděla nechápavě Ester, "jakej anděl ďábla?" "No jen se na sebe podívej... piercing všude kde to jen jde, každej nehet nalakovanej jinou barvou, vlasy trojbarevný a zajímáš se o přírodu!!" Ester se od srdce zasmála. Ne, nebylo to takový hihi co říkaj holky co chtěj zbalit kluka. Ne, byl to opravdický smích ne-li ďáblův smích. "Ty si komik..." řekla. CRRRR. Toto CRRR nebylo pohlazení jarním vánkem, ale taková facka od studenýho větru v létě, vždyť musely vyběhnout dvě patra!
"Ale, ale, tak tady jste dámy... Tebe neznám kdo jsi?" ptal se učitel když celé udýchané přiběhli do třídy. "Promiňte my sme nemohli najít třídu," omlouvala se Ester. "Jo?" zasmál se učitel, "u tebe bych to pochopil..... jakže se jmenuješ?... Ester... pěkné jméno, ale ty Desiré, jak si tu dlouho? Asi rok... Dva?? Tak ty si za dva roky nepamatuješ kde jsou třídy?" "Promiňte," řekla a sklopila hlavu. Po celou hodinu nepromluvila ani slovíčko.
"No, tak, já to přece takhle nemyslel," obměk učitel. Ona ho snad ani neslyšela. Seděla dál s hlavou sklopenou oči měla skryté za hustými, hnědými vlasy. Nebyla smutná, jenom myslela na odpoledne kdy s Ester půjdou ven.
Nešla ani na oběd. Honem, sěchalaby už byla venku, s Ester samozřejmě. A tak se splnil její sen. Seděly spolu na louce a pozorovaly i poslouchaly přírodu kolem nich. Prvních pět minut ani nepromluvily, pak to mlčení přerušila Ester. "Není to krása?" zeptala se. "Je," odpověděla jedním slovem Desiré. "Koukej..." řekla Ester, "koukej kde žijem my," ukázala na paneláky v dáli, "o všechnu tudle krásu se připravujem..." "Máš pravdu... asi proto seděj všichni u počitače, nemaj kolem sebe přírodu..."
 

Anketa

23. října 2007 v 19:47 | Ja
Pleas pokud budete nekdo hlasovat tak napiste proc. Diky

Ahoj

23. října 2007 v 19:42 | ja
Ahoj!! Na mem trapnem blogu.
:-) Nepredpokladam ze si ho budete cist, ale pisu si ho jen pro sebe.
Jestli jo tak sem rada :Đ.
kytičky
Vase adminka tohoto blogu:Đ

Kam dál

Reklama